Knihy mají zelenou - Knihy mají zelenou - 23. 4. 2015

Čtení knih není nahraditelné hledáním informací na internetu, neboť není jen otrockým přenosem dat. Kniha nepřináší jen informace, ale probouzí individuální představivost, upevňuje a rozšiřuje slovní zásobu, otvírá i dosud neznámé názorové obzory, a tak zvyšuje schopnost vlastního myšlení.
Marta Davouze (spisovatelka a publicistka)

Patříme k civilizaci knihy: židovsko-křesťanská kultura, která se zrodila z desatera a z bible, považuje uctívání knihy za jeden ze znaků gramotnosti. Text Sefer Jecira, tedy Kniha stvoření, jehož autorem má být dle tradice Abraham, je prý z šestého století. Stojí v něm, že Bůh stvořil svět z deseti čísel a dvaadvaceti písmen a z nich byly stvořeny i všechny skutečné bytosti ve třech sférách kosmu: světě, čase a lidském těle. Proto se říká, že Vesmír je v naší tradici pojímán jako psaná Kniha a klíč k jejímu porozumění je v naší schopnosti správně ji číst. A ten, kdo hodně čte, má hodně životů, protože v knihách, které přečetl, nachází stopy svého života a učí se je interpretovat. V okamžiku, kdy připustíme, aby nad alfabetickou kulturou zvítězila ikonická kultura, je naše civilizace v ohrožení, protože ztratíme schopnost abstraktního myšlení.
Karel Hvížďala (novinář a spisovatel)

Knihkupci jsou živnostníci, takže jim člověk nejvíc pomáhá tak, že si kupuje, co prodávají. Vše, co pomůže knižnímu trhu jako takovému, pomůže i jim. Mohlo by to být například další snížení sazby DPH na knihy, programy, které učí děti číst, nebo kampaně, jako je tato. Čtenář je z hlediska knihkupce na prvním místě. A nejen z hlediska knihkupce: slovenský spisovatel Pavel Vilikovský říká velmi přesně, že jedinou skutečností knihy je čtenář.
Jan Němec (spisovatel, předseda Asociace spisovatelů)

Začíst se je jako letět tryskáčem. Hodiny a světy se člověku míhají kolem hlavy, zatímco on upíná pohled ke každému dalšímu slovu, jako by to byla tečka z letových radarů, a přeje si jedinou věc: Zůstat v oblacích.
Vratislav Maňák (spisovatel, vítěz Ceny Jiřího Ortena 2012)

Číst je jako jíst, knihy jsou potrava ducha. Kupují se v konzumu zvaném knihkupectví.
Jiří Dědeček (předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu)

Knihkupectví odjakživa byla místem, kde se setkávali lidé, četly či předčítaly texty, vyměňovaly myšlenky a rodily nápady – a občas se přitom nějaká ta kniha i prodala. Stačí vzpomenout na roli Krameriova knihkupectví v českém obrození nebo na roli Ferlinghettiho knihkupectví City Lights v San Franciscu pro beatniky a celou americkou alternativní kulturu. Dodnes, zvláště na menších městech, jsou knihkupectví a antikvariáty centry místní kultury. O tu všechnu radost je člověk při pouze internetovém nakupování připraven, a to je škoda.
Martin C. Putna (literární historik)

Knihkupectví jsou naprosto nenahraditelnými prostory – i v tom nejmenším je víc světů než v největší cestovce.
Martina Formanová (spisovatelka)

Když si koupíte knihu přes internet nebo u stánku, ochudíte se o ten jedinečný pocit, když vejdete do kamenného knihkupectví, o tu typickou atmosféru poklidu a možnost si knížku, kterou jste si přišli koupit, nejdříve „ohmatat“. Zejména důležité je, aby se do knihkupectví naučily chodit děti, aby se naučily sami si vybrat knihu podle svých představ. Když naučíme četbě své děti, zaručíme jim tak jednu velice důležitou věc – nikdy v životě nepoznají nudu…!
DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z.s.

Knihkupci utvářejí spolu se spisovateli, čtenáři, nakladateli, grafiky či sazeči, se všemi, kdo se podílejí na vzniku knihy, systém, v němž každý má svou nezastupitelnou funkci. Jak potvrzují výzkumy čtenářství, kterým se Ústav pro českou literaturu AV ČR věnuje ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, knihkupec dodnes neztratil nic ze své aktivní a určující role, kterou pro distribuci literárních děl v české minulosti měl, přitom se ovšem jeho postavení aktuálními změnami ve způsobu šíření literatury stává dnes čím dál tím více obtížné. Knihkupci v neposlední řadě vytvářejí a poskytují veřejnosti prostor pro tolik potřebné setkávání a komunikaci, kterou internetová knihkupectví ze své podstaty nabídnout nemohou. Z těchto důvodů je potřeba zasazovat se o to, aby knihkupecká síť, která tvoří součást našeho kulturního kapitálu, zůstala široká a funkční. Kampaň SČKN proto vítáme a podporujeme.
Pavel Janáček (ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR)

K čemu by byla práce překladatele, kdyby nebylo čtenářů? Obec překladatelů vítá každou podporu čtenářství, napomáhající šíření domácí i světové literatury a tím i všeobecné vzdělanosti a kultury. Za kampaň, jejímž cílem je motivovat zájem o knihy u veřejnosti včetně té nejmladší, jsme jako literární překladatelé nakladatelům a knihkupcům vděčni a plně se za ni stavíme.
Alena Lhotová (místopředsedkyně Obce překladatelů)

Kniha mne provází od mého dětství. Pamatuji se, že jako mladý školák, když jsem měl jít spát, jsem četl potají pomocí baterky pod dekou dobrodružné knihy. Kniha má pro mne dva aspekty. Nejen svým obsahem, ale i jako umělecké dílo. Proto nečtu knihy ze žádných čteček, ani počítačů, ale i časopisy mám rád v papírové formě. Ke knihám mám velkou úctu, a i z toho důvodu sbírám staré lékařské knihy. Jsou to svědectví své doby a je nesmírně zajímavé číst nejen knihy z 19. století, ale podívat se i na knihy třeba ze století sedmnáctého. Myslím si, že je velká škoda, že mladá generace ke knihám tento vztah nemá. Mimo to jsme byli první nemocnice, která zavedla „knihobudku“ a kam jsem i já dal některé knihy, které se mi doma již do knihovny nevešly, tak aby se s nimi mohli potěšit i další čtenáři, potažmo naši pacienti.
Jan Pirk (kardiochirurg)

Tištěná kniha pro mě znamená moc. Rád čtu, lásku ke čtení jsem zdědil po svém otci, ten knihy kupoval celý život, pamatuji si, jakým svátkem bývaly čtvrtky, kdy vycházely knižní novinky. Trochu nerad mi knížky půjčoval, protože mě přistihl vícekrát, že jsem schopen při čtení i jíst a naopak. Ale půjčoval… No nakonec jsem celou jeho knihovnu zdědil. A mám-li všechno přečíst, budu mít do konce života co dělat. Ale i o současnou produkci se zajímám, v poslední době mi nastalo „váchovské“ období (Marek Orko Vácha napsal řadu knížek, ve kterých se zabývá např. vztahem vědy a náboženství.) Za běžného svého provozu lovím chvilky, někdy dočítám knížky během cest tramvají. Ale stačí pak jeden delší zájezd do dáli, třeba během dvanáctihodinového letu do Japonska přečtu hned tři knížky najednou. A za nocí tam, kdy nemohu kvůli převrácenému času spát, pak většinou denně ještě jednu další…
Jaroslav Tůma (hudebník a pedagog)

Na knihách mě fascinuje jejich hmatatelnost. Vezmete knihu do ruky a ona vám nezmizí rychlostí světla nebo zvuku jako obrázky a slova filmu. Knihy zůstávají vaše a vy si je můžete řadit do knihovny na různě privilegovaná místa podle svého, což dává každému možnost být tvůrcem.
Miloš Kratochvíl (spisovatel a scenárista)

Akci držím všechny čtyři palce. Skutečná, ne-virtuální knihkupectví, ať už kamenná, cihlová či panelová, to mají čím dál tím těžší. A přitom to jsou, vedle knihoven, ta nejlepší místa, kde se můžou setkávat čtenáři s knížkami a taky s jejich autory. Patnáctiprocentní DPH u knížek je v civilizovaném světě nevídané, tak vysokou daň na knihy platili kromě nás už snad jen Bulhaři. Loni se ukázalo, jak moc čtenáři uvítali dočasné zrušení daně a nakonec se dočkali alespoň jejího snížení. Třeba tahle kampaň nakonec přispěje i k jejímu trvalému zrušení.
Iva Pekárková (spisovatelka)

Vzdělaný františkánský mnich v románu „Jméno růže“ říká, že knihy se píší proto, aby se četly. To platilo ve středověku a platí i dnes. Zelená pro knihy tedy nejsou granty a dotace na tituly, které jsou téměř neprodejné a pouze zaplevelují trh. Stejně tak není cestou Magnesia Litera, která podle svého zakladatele oceňuje knihy, které si čtenáři nechtějí kupovat. Jedinou mírou je čtenář, jemuž jsou knihy určeny a jehož názor bychom měli přijímat s pokorou a vděkem. A pokud by tedy měl stát někoho podporovat, pak nikoli autory, ale ty, kteří se snaží trh s knihami udržet, tedy knihkupce. Protože, ať se nám to líbí nebo ne, i kniha je zboží. I když velice specifické.
Vlastimil Vondruška (spisovatel a historik)

Život každého z nás je příliš krátký, abychom všechno sami stihli prožít. Proto hledáme zážitky a příběhy nacházíme v knihách. Na rozdíl od filmu nebo televize má čtenář prostor domýšlet se, zapojit svoji fantazii. Knihy rozvíjejí představivost, a proto je důležité, aby četly hlavně děti. Můj vnuk miluje filmy a hlavně hry na počítači. Když jeho táta zavedl pravidlo číst denně půl hodiny, věci se podstatně změnily. Jakmile se začetl, bylo vyhráno. Všechny díly příběhů Harryho Pottera, ságu Hraničářův učeň, Staré řecké báje, Tajemství ohně, taky Eragona a Hobita má za sebou. Na dovolenou musíme s sebou vozit pro Vaška vedle tabletu i knížky, a to mne velice těší!
Marie Poledňáková (scenáristka a režisérka)

Myslím, že knihkupectví jako obchod je jeden z těch, kde si vybere skutečně každý, kdo do něj vstoupí. Jsem ráda, že se začíná pomalu, ale jistě vracet doba, kdy knihy opět patří mezi „věci“, které nutně musíme mít. Mají totiž úžasnou vlastnost. Nikdy nezestárnou, nevyjdou z módy. Vždycky v nich najdeme něco nového, kdykoliv se k nim vrátíme, protože náš pohled na svět a život se léty mění. Jsem nafoukaná na to, že patřím k rostoucí řadě těch, co rádi čtou, našli zalíbení v příbězích psaných klasiky i těmi, kdo s tvorbou začínají. S knížkou totiž člověk nikdy není sám. Věřte mi, fakt je to bezvadný kamarád!
Miroslava Besserová (spisovatelka a scenáristka)

Člověk se narodí a pak se učí a díky tomu, co se naučí, podle toho žije a tvoří. Knihkupci jsou naše škola a my díky knížkám víme více o životě a jiných věcech, což nás rozvíjí na duchu i mysli.
Anife Vyskočilová (tanečnice, moderátorka a herečka)

Kdybych nechodil do knihkupectví ohmatávat knížky jako handlíř kobyly na trhu a nenosil si je pak domů, těžko bych měl něco, co bych dával do knihovny, prázdné police knihovny by vypadaly trapně a co nejhorší, co bych sakra dělal, pokud bych nečetl!?
Dalibor Vácha (spisovatel)

Jsem přesvědčen, že kamenná knihkupectví mají svou nezastupitelnou úlohu. Kniha, jako taková, je přece uměleckým dílem i po stránce výtvarné. Myslím, že se nedá ničím nahradit přímý kontakt s knihou právě v knihkupectví. Já sám, jako též moji kolegové, jsem vášnivý čtenář. Domnívám se, že tato činnost ideálně doplňuje naše hudební poslání. Rozšiřuje obzory a představivost. Neumím si svůj život bez dobré knihy vůbec představit... Z knihkupectví, která jsem si oblíbil, dávám přednost těm menším před těmi mega... Rád bych se zmínil alespoň o těch dvou, která znám a navštěvuji. Je to Knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a Knihkupectví Academia na Národní třídě, poblíž akademie věd. Jsou tam též velice ochotní a vstřícní. Lze tam získat i tituly, které se běžně nezískají. Po roce 1990 začalo vycházet snad až příliš mnoho knih rozličné kvality, lze si však vybírat. Z nedávné doby bych snad zmínil výbornou knihu „Havel“ od Michaela Žantovského, není to jen černobílý zjednodušující obraz našeho velkého prezidenta. Dalším titulem, který stojí za to, aby byl přečten, je kniha Miloše Doležala „Jako bychom dnes zemřít měli“. Je to opravdu důkladná práce, zachycující všechna fakta, týkající se umučení a smrti faráře Josefa Toufara. Samozřejmě též všechny spisy prof. Tomáše Halíka – od první „Co je bez chvění, není pevné“ etc. Myslím, že vynikající prací je také titul „Zdeněk Nejedlý“ od Jiřího Křesťana, kniha, která podává objektivní obraz o této kontroverzní osobnosti. Z cizí literatury vyšla u nás též řada překladů: Ajmatov – „Popraviště“, Bulgakov – „Mistr a Markétka“, ale též např. Dostojevského „Bratři Karamazovi“ v novém překladu Libora Dvořáka. Samozřejmě musím zmínit prof. Martina Hilského a jeho kongeniální překlad Shakespeara. Nejsou to jen úžasně přebásněné „Sonety“, ale i celé dílo tohoto autora. Myslím, že více než čestně obstojí i s dřívějšími překlady Vrchlického a Saudka. Z dalších titulů jistě stojí za povšimnutí „Pražská zima“ od Madeleine Albrightové, „Století moudrosti – Lekce ze života“ Alice Herzové Sommerové, dala by se jmenovat celá řada opravdu zajímavých a hodnotných knih. Domnívám se, že pro tento účel je to snad dostatečné...
Jaroslav Kulhan (Panochovo kvarteto)